Podzimní ráno

Kapky kreslí na hladině,
tisíce vlnících se kol.
Varování nám na pevnině.
že nebe pláče - cítí bol.

Z vlasů mi ten pláč stéká,
pod kůži v mlze oděnou.
Ticho se rozléhá do daleka,
sychravou ranní ozvěnou.

Tam ve tmě lásko čekám,
za okny tvého domu.
V duchu tě celou svlékám,
nutkání síly hromu.

Stříbrem měsíc mraky barví,
v jejichž stínů já se soužím.
Pocit náhlý, vlezlý, štkavý,
v spěchu vyhýbám se loužím.

Škvírkou v okně k tobě zní,
tóny mojí prosby vroucí.
Rtům a dlaním dovol nechť smí,
cítit tvoje srdce tlouci.

Z podzimu chci v jaro tvé,
vstoupit branou srdcí.
Uniknout tak době zlé,
tys ta co mou kletbu zruší