Polapen

Penízky z oblohy sbíráme,
rozseté kouzlem noci.
Sny v nichž se poznáme,
v krajině jejich pravomocí.

Potkáme pár hlav v oblacích,
stříbrné květy zdravíme.
Nejistě trochu v rozpacích,
spolu o lásce mluvíme.

Stačí je pádem procitnout,
zpět v lože kde se rozprostíráš,
bych mohl po rtech uniknout,
na tělo co se v lásce vzpíná.

Koloběh představ a prožitků,
pohltil mě, stal se vírou.
Manu spořádám bez zbytků,
zůstávej dál mou vílou.