Podzim života

Ze stromů padají,
na jaro vzpomínky.
Příběhy říkají,
o barvách účincích.

Ze mě také k zemi jdou,
vzpomínky co kamsi zapadly.
Čerstvé již nikdy nebudou,
jak doklad dávno propadlý.

Jen některé splynuly,
s mojí duší navěky.
Nepohltí je čas minulý,
živé jsou tyto úseky.

Tam lásko ty jsi stále,
ve světle jež mi sílu dává.
Esence života dokonalé,
v souladu dle lásky práva.

V mém dřevu tvoje proudí míza,
mé kořeny tvou lásku sají.
V hlavě mi sedíš jak hypofýza,
jak hvězdy co mi štěstí dají.