Pod oblohou bez mráčků,
ospale mezi řádky hvězd.
Čtu o nás dvou miláčku,
o spojení našich cest.
V dlaních stále svírám,
zbytky ještě živých snů.
Teplem díky němuž neumírám,
dám celý obsah našich dnů.
Rosa z výloh dnes nestéká,
jen nebe se v nich zrcadlí.
Je zvláštností člověka,
hledat anděly zapadlý.
Tak jako blázen snad,
tvářím se na svět kolem nás.
Život s tebou mám rád,
a do tvé řeky vstoupím zas.