Divadelní

V podzimní večer na jevišti
jenom Ty a já víříme prach,
výčitky svědomí v pohřebišti,
z touhy naší mám posvátný strach.

My vystoupili ze svých rolí
a to nikdy nemělo se stát,
že patříš jiné, to mě bolí,
hru nebezpečnou začali jsme hrát.

Oba utekli jsme scénáři,
kdo vlastně jsem, nemám ponětí,
já měla sen a našla ve snáři,
že stanu se svých vášní obětí.

Kapky vína slíznu ze Tvých rtů,
odhodíme divadelní masky,
v kruté opojnosti doteků
bohem žehnané zničíme svazky.

Zaprášený paraván skrývá
dvě těla zmítaná rozkoší,
otisk Tvé duše se mi vrývá
do srdce, jež Tvůj žár pustoší.

To vypočítavý ďábel chtěl,
ať zaslepí se má mysl mladá,
teď shoříme spolu na popel,
poslední dějství, opona padá.

(3.11.2010)