Vstávají má slunce

Tvaru přichází nejasného,
z mlhy s tóny noční tmy.
Den zachránce má jediného,
tvůj úsměv je nezbytný.

Za oknem čekám pod schody,
než slunce sejde dolů.
Obzor s otálením má důvody,
toužíc by vyšla slunce spolu.

To jiskra očí lásečky,
přivolá slunce k obzoru.
Paprsků zahřejí mě konečky,
v člověka změní mrtvolu.

Pak polibek chutí zahřeje,
teplého plného lásky dne.
V srdcích když dřímá naděje,
tak duše nikdy nestytdne.