Poledovice

závane jarních nadějí
béžové silonky rožnuly mě hebce
sotva se zima podívala
na zipové střelce

mrazy polevily
a přesto hudci dámských dekoltů
bělali se

nu což

nečekal jsem už nic
a objal ji ještě smutnou
že po procházce
budu rys ostrovid
v zasněžené chatce

překvapila mě

zahalená jen dlouhým svetrem

okna plná slunce
mrazíci na větvičkách stromů
šepotálci rozdováděni
zpěvem ptáčků

děkujících domovu v jehličí
darům jabloňových princezen

lehounce se dotkla mých ramen
když taneční otočkou
rozvlnila vlas
zračící noc jak miluje zimní úsvit

když vzdávala se šály
aby mi slova medu ohnivě zalykala
v srdci
v závějích
když odevzdávala se mi celá něžně ladná i divoká
já věnoval jen to co pomíjí

nestačilo to a tak mne dala k ledu
a chtěla víc než píseň bubnujících rampouchů
padajících z okapu
do odstínů šedi

v paláci mramorových stěn
ve svém opuštěném srdci
jsem dál a dál klouzal do bláznivé poledovice