Krutý žert

Podstata bytí,
zdá se teď zbytečná,
mám-li já žíti,
a býti statečná?
Neb schovávat se za vinou,
za smutkem a strachem,
být spouštěčem, být lavinou,
být vrahem.
Život je skořápka,
bez Boha, bez lásky,
a je tak křehká,
bez smutku, bez ran, bez krásy.
To Ty jí dáváš váhu a rozměr,
vdechuješ city a liješ pot,
zaséváš bolest do děr,
a doléváš léčivý mok.
To Ty jsi strůjcem citů,
ač oklamat je lze,
jsi věřícím z mýtů,
a dítě hvězd.
Jsi ten, kdo raní i zhojí,
jsi prostor a čas,
ten, kdo osud zvolí,
ten nejvyšší hlas.
Pověz mi, řekni mi,
chápeš li můj verš,
stojí to za dojmy, pocity, trápení?
Když život je jen krutý žert.