Hustou tmou pokoje projíždím,
jako máslem nůž.
Dlaní po ňadrech přejíždím,
jsem skoro u tebe už.
Ovíjím tě sítí vzdechů,
obklopil tě těla proud.
Únava je bez úspěchu,
rozkoší chci s tebou plout.
Za okny snad město pláče,
v nečasu a slotě.
Moje tělo není plaché,
prsty čtu si o nahotě.
Vzduch je náhle trochu jiný,
spletená těla vlní vzduch.
Ztichly už i na zdech stíny,
vše čeká jen na výbuch.