má láska byla písnička
zveršované psaní
až poklady uhýčkal
jas nebeských dlaní
a plaménkem na svíčkách
ve stínovém znění
rád slýchal že hvězdička
zjihlé srdce změní
jen zahalená jeptiška
má venušin prsten
kde zůstala lodička
kříž plačící Kristem
a k víře tenká spodnička
v kamenité stráni
že život slzy poztrácel
sen o bílé lani
andělskou dnes pod víčka
chodí zpívat denice
však neprosvitne básnířka
do srdce kde petlice
a i kdybys pronikla
do domu hudby mého
dlí tam z citu věčná tma
u ticha hrobového
Aj jaj.
Tak nezbývá, než položit květinu
a věřit na alergii.
Ta v nešikovné víře,
že ještě není všem dnům konec.
Tě rozkýše a v nose zašimrá.
Možná že prohodíš pár slůvek
než zjistíš že ta vůně
v sobě něco má.
Rozhrneš žaluzie
a tam kde byla tma
se světlo pousměje.
No neříkej, že by jsi nic necítil
a šel raději spát. *:))
ST* pěkně dny milý J.
12.04.2021 12:57:58 | jenommarie
Jestli tohle prosáklo přes petlici, rád bych četl so vyletí až petlice padne
12.04.2021 09:04:40 | petrzal