Můza

Růže roznáší po kraji
i slzy a smutek do tváří.
Můzu když lidé hledají,
promlouvaj k svému oltáři.

Ta chvíle kdy duše tlačí,
kdy rozum ani tělo nevládnou.
Spaluje člověka plamen dračí,
smysl je velikou neznámou.

Gambit dámy krále budí,
barva ledu není bílá.
Zběsile cos bije v hrudi,
kámen láska omílá.

Přitiskni své lásko tělo,
na mou neklidnou hruď.
Aby nikdy nebolelo,
to na co mám velkou chuť.

Polož hlavu na mé rámě,
rukou oviň pevně mou.
Silný plamen v srdcích máme,
září láskou lidí dvou