mám samotné své ticho
tonoucí v nostalgii
a sen o štěstí v rodině
odevzdal mě tmám
nejsem už ten
kdo v srdci živí zmiji
již! ..jsem tichý klidný
svým jedem rozleptán
vesuvem má krev? plá láva beznadějí
valí se do očí
a já je nehlídám!
verše o kráse?
v mém srdci nezaznějí
i život
je míjí
v citech
propadám
není žádný člověk
není žádné srdce
svit bílého lože
a buly soli v ruce...
navždy tuší sám
do ledu odevzdán
zapomenut
a vhozen povadlou růží
pod měsíc
pod balvan
V jarním jásotu a Ty, jak s mlhou podzimního nečasu :-)
Ale jasný. Napsané to máš pěkně.
29.04.2021 20:19:16 | šerý