Případ Panelákového Plavce

Anotace: ... ..

všechny tvoje lásky
měly stejný krátký děj
jako čtyři stěny
na nichž visí beznaděj
když začaly se sklápět
pod rozbitým deštníkem
potkal jsi je nahý
lesknoucí se chodníkem
…

měly ti zakázat zouvat si střevíce
měli jsme se schovat
jak se schovávají kameloti v malé trafice
ale to ty ne

proto dnes
hledal jsem to prázdno
kde jsi
lásko spoutaná
a našel jsem
jen aspirin kde hoří Bůh a tma

našel jsem to slunce
našel jsem to místo v řece
a plastovou panenku alabastrové pleti
u zpěněného splavu
u loděnice
a chtěl jsem odčinit hladinu vodních stavů
tím že hodím kruh
na říční hedvábí

vysmály se mi
indiáni v kánoích
opálení mužové s černými vlasy
že jak rybář bez udice
chci chytit růžové momenty na své rozdrolené srdce

ale já to nevzdal a šel do zahrady

celé jaro vyráběl jsem lodičku
něco jako necky
toužící být pramicí
dalo to dost práce
měl jsem toho už plný kecky
a to všecko kvůli krabici
kde jsem ti psal nevinné haiku
ale místo tebe jsem dostal zpět milence
jenž se ve chvilence svěřil sousedce
…

kdo si myslí že je tohle nějaká senzace
tak musím říct
že díky fotce v profilu
mě poznali všichni z paneláku
a domovnice co bývala samé tuti nuni
zabouchla mi dveře před nosem
že se mění systém windows za unix
že po dvaadvacatý se zamyká
a že už není zvědavá na toho tajtrlíka

další den jsem už byl i bez práce

nakonec jsem si skočil
a našel jsem to
tu věčnou úlevu
že už nemusím na břeh
tu bezmeznou lehkost bytí při tonutí

plastová panenka zamrkala
zůstala na dece
a já fialový se skleněnou rybou
teploměrem prchající rtutí