Z konce
Vysvlékám se Tebou,
zda li víš o lásce nekonečna,
tu zalévám ti čaj o páté,
při našem výročí,
kde nedohlédnem srdcem vtaj,
o milujících doteků zkořenit,
a zažít lepilé sady v krojích,
z blahořečí tím ztepila,
když sem si dovolil zpeřejit,
ke slunovratu závrátí scedit,
ty rubínové touhy z purpur,
zahlasal se z vlasu třpyt,
a tlučel spásně zlehka.
Zaslepen poslepu,
a ztiším duby mezi louky,
již zahlazuji mňouce tvé rdění,
již přetám sloku od Amora,
a z hroznu ti osladím předjaří,
zamodři i za vanů sever,
oblékám se znovu a znova,
ale to jsi Ty,
můj splněný sen zásněhu.
A příběh počne z konce,
těch nejkrásnějších šedin,
je číst dál,
až nadáli tě unesu,
a kam,
přec z hradeb vočí Karlštejna.
Přečteno 166x
Tipy 7
Poslední tipující: Frr, šerý, Psavec, mkinka
Komentáře (7)
Komentujících (4)