Vstávání

V průsvitné tmě jsi slábnoucí,
zahalena v její tajemnost.
Stíny ředí již nový den budoucí,
pohledů na tebe nikdy nemám dost.

Přicházím tiše k tobě blíže,
když stříbro prachu oblohy ubývá.
Touha po tobě již mě hryže,
však času na něhu nezbývá.

Sny bdělé teď bez spánku,
v pohlednu mém mě prozradí.
Lásku si naliji ze džbánku,
a budu se dívat - nevadí?