Návštěvnost
Sebevrahem mimoděk
Sebevrahem mimoděk
Anotace: Této drsné (avšak pouhapouhé) alegorii již brzy bude rok. Některé básně mají ten charakter, že se s nimi člověk dokáže ztotožnit v různých obdobích svého života. Tato je jedna z nich.
Každý krůček vpřed
mne do záhuby vede,
nelze však jít zpět;
snad vstříc jdu lebce bledé?
Sebevrah dál kráčí
do záhuby svojí,
kliku dveří páčí,
ač cesty ven jsou dvojí.
Klika padá,
dveře letí,
holka mladá
z patra sletí
dolů.
†
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskTo je tak, když duší neprosvítá. V šedé kůře tma plodí černý humor. Prima, že je to nadsázka. Z opěvnění usměvů trosky nemám rád.*
28.09.2021 23:07:32 | šerý
...bohužel znal jsem jednu...co to udělala...
28.09.2021 14:31:07 | Marten
Holka zlatá, neskákej
z té veliké výšky,
zajdi radši do lesa
a nasbírej si šišky.
A hlavně si neříkej
nechť je všemu konec,
všechny Tvoje problémy
přec vyřeší tanec!
28.09.2021 14:29:32 | Perovskij
Skákat z patra nebudu
(alespoň to není v plánu),
radši čapnu Nerudu,
skočím šipku do románu.
(Asi lepší volba než takové Hřbitovní kvítí, což?)
V lese, tam je lidu blaze,
ne však šelmám ryšavým,
které záhy platí draze,
když se v oku ulapí.
Kdyby tanec všechno řešil,
do skoku by hnedle bylo.
Přesto, holka, vážně nešil,
brzy zase bude milo.
(A do skoku se opět dáš - ať už to bude polka nebo čardáš.)
28.09.2021 17:06:29 | Rozmarýna
Známý vtip sebevrahů: "Ještě že jsem včera neskočil, asi bych toho litoval, protože dneska je venku tak krásně." :-)
28.09.2021 14:16:33 | Lighter