Hroši i krokodýli žijí v Čadském jezeře

Chlad, zima
ještě netopíme
teplá voda ve vaně
horká mlha párá
ranní úzkosti
a s nutnostmi odvádí je
do odtoku
u rozkroku
příjemné teplo
asi nebudu mít děti...

Ležím ve vaně jak hroch
v Čadském jezeře
nejsem schopen ani žárlit
natož prožít jiné city
na žádné drama teď
nemám kapacity
jde mi jen o zachování podvojnosti
s jednotlivými účty
v podstatě

V hlavě mám cizí vzpomínky
cizího muže
jeho ideje
pro koryfeje
jsem sám - ty jsi pryč
s někým jiným
vrátilas mi prsten
s poděkováním
a nádavkem přidala pár krokodýlích slz
a taky pár obecných frází a klišé
jako z průvodního dopisu do účtárny
"Jsem ještě dítě
chci tě
ale život který žiji
si dost neužiji
s tebou
...právě teď"

Třicet vteřin zoufalství
víc ze sebe nevymáčknu
(ale chtěl bych, tak hrozně bych chtěl!)
jsem morganaticky
apatický
snad přidám někde s Alicí
u absinthu jednu k lepšímu
třeba i slzu zamáčknu
ale spíš budu jen polykat hořkost
všech těch absinthů
a ztrát
a zraněné ješitnosti
v podstatě šťasten
v bezcitnosti

Je ironické na té ztrátě
že ve snu
v té nepřátelské knutě
stále volám
"miluju tě!"