Podzimní ráno

Pod zámkem slepených očí,
když román snu již vrcholí.
Všednost nového dne zaútočí,
a přinést může cokoli.

Vždy mimo příběh slábne,
intenzita citů barev.
Někdo to ale zvládne,
někdo schová se za řev.

Než rozpustí se samet tmy,
jsme oba zase ve své roli.
Neklid klidně si přijít smí,
nám vlčí máky kvetou v polích.

Barvy a vůně podzimu života,
omamné v srdci s láskou jsou.
Když člověka netrápí samota,
má oslazen ho bytím dvou.