Návštěvnost
Mám tě....
Mám tě....
Sbírka: Temný rytíř
Mám tě pod kůží
A ještě hlouběji
Pátrat nemusím,
A nechci. Raději
Jsi vždycky tam,
Kde tě nechci mít
Chceš být sám,
Když chci tě políbit
Když dveře zavírám,
Jimiž jsi odešel,
Zas stojíš tam
A zpátky by jsi chtěl
Mou touhu rozdmýcháš
A už jsi zase pryč
To v srdci místo máš
A od něj nosíš klíč
Komentáře (13)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskJako melounkem bys řezala a pomalu rozetnula na dvě identické poloviny - rozporuplnosti. Ale ty poloviny do sebe vlhkou jizvou zapadají.
Láska, Orlechína v Benátkách rozesmátá na gondole, a v plačkách na kolenou v krajinách zoufalství. Láska je podobensví mnoha tváří i osudu. Záleží i na mně... zda s pochybnostmi se sestřit budu - nebudu
Pěkné verše, Lexi.
20.11.2021 14:38:34 | šerý
Děkuji za zastavení u mých slov a citů. Jsou lásky bolavé a lásky jásavé. A někdy není volby mezi nimi.
21.11.2021 07:40:54 | Lexi
Tak..tu tady podobnou mám též
..nějak jsem cítila
..že je v každé mé buňce
a je to pocit
...který se nedá smýt..zkrátka..úplně všude.*ST :)
20.11.2021 12:37:41 | jenommarie
Ano, přesně takový pocit to je. Nejde s tím nic udělat. Děkuji, za soucítění.
21.11.2021 07:38:53 | Lexi
Milá Lexi..čerpej to hezké a snaž se netrápit své srdce..vím, že je to moc těžké, když se člověk zamiluje a nedostává..obejmutí..
věř že vím.
Ale každá ta láska nás může i posílit..jsi výjimečná už tím, že svou lásku vnímáš do hloubky a umíš se vcítit..
nenech si zlomit srdce.
Čerpej to..co lze a buď šťastná, měj ráda hlavně sebe..a dávej lásku..o to jde..
nechci znít chytře..vůbec ne.
Já se v tom kolikrát koupu sama..a nakonec dojdu opět k tomu samému..bodu. Netrápit..protože nemá smysl být utrápenou, ale silnou a šťastnou.
Co lze mít v životě
s tím pracovat.
Nevím nic o tvých
a ani zda TI píšu slova
která pomohou..
snad ..je to i to..co by mohlo pomoci. Jinak TI přeji moc ..hlavně štěstí a spokojenost v srdci *:)
21.11.2021 18:40:49 | jenommarie
Děkuji Maruško, moc si cením tvé účasti a snahy pomoci. Jsem už fakt velká holka a často se mi to nestává.... Ale teď se to stalo. Pustila jsem si ho moc blízko.... A přesně, bylo to něco, co jsem nemohla mít... Krásná iluze, která ale nechce ven z hlavy, natož ze srdce. Na druhou stranu díky tomu cítím, že žiju... A když to už tolik bolí, že to není k vydržení, jsou tady slova, rýmy, strofy a do nich se dá část té bolesti odložit... A pak ještě lidé, kteří svým soucítěním umí pohladit. Tak jako ty...
22.11.2021 10:17:27 | Lexi
To jsi mi napsala moc hezky, milá Lexi, rozumím TI, mám to podobné..i když trvá ta vzájemná náklonnost..znám ta..proč a co nelze a s čím jsem se musela smířit. Vlastně i pochopila, že nám je posláno..co si přejeme..a jak naložíme s láskou..je i v mnohém na nás..jasně že si přejeme sdílet ji společně a naplno..jenže jsou i ty nenaplněné..a není třeba trápit svoje srdce.
Já už se alespoň teď tam..posouvám..
chci od života i víc..mít jej naplno..užívat si krás a své zájmy..lásku tím nezmenšuji..nevytěsňuji...v mnohém mi pomáhá a věřím, že to má tak být..abych s láskou uvnitř sebe, se naučila pracovat..
Né že bych ji dříve v sobě neměla..
jen se otevřeli dvířka..která byla uzavřená a náhled na lásku jsem více prohloubila a pomáhá mi to o opravdu v životě moc. Nikdy nedostaneme úplně VŠE, co chceme a po čem toužíme a o tom ten život bohužel také ve velké míře JE. Vzít to, co máme a být šťastní..posílit sebe..nakonec proč být utrapená ztracená bytost..
mnozí to štěstí nemají, že lásku potkají a to je přece ten dar..který nám byl daný. A ač to zní sebe víc moudře..že snad už Vím...ne..
jsem jen na cestě a snažím se..
posouvat..žít..být šťastná
i přes ty překážky..umět vnímat radosti a brát si i dávat:).
Omluva milá Lexi..pokud to vše zní přemoudřele,každý máme a víme a známe..jenom to své **;):). Jen píšu o svém..a snad to trochu i dodá TOBĚ. Děkuji TI mnohokrát za TVOU důvěru a drž se opatruj, neztrácej svůj úsměv *;)
24.11.2021 10:57:46 | jenommarie
Vůbec se není za co omlouvat. Cítíme to skoro stejně. Jen tím, že si tu odkládám ty nejtěžší chvilky to vypadá, že jsem u konce sil... Někdy ano, ale většinou to tak není. Jsem naopak vděčná za to, co ve mně probudil. A jak jsem teď schopná s životem naložit. A moudrá jsi, už tím, jak umíš pojmenovat cestu.... Děkuji, že jsi a že se mnou sdílíš své myšlenky...
24.11.2021 11:10:45 | Lexi
Máme to v pocitech stejně.
Jsem ráda, že můžeme si i zde občas odložit..
Pomáhá to v mnohém.:)
Mít oporu, lásku, to je hodně.
Jsem též za VŠE vděčná.
Dokud to vzájemné tam zůstane..má to smysl. Není nic, než umět si udržet a projevit svojí náklonnost. Ať už cesty můžou zůstat, jak chce propojeny..jsou vzácné duše, které stejné cítí. A srdce to ví.
Děkuji ti a úsměv letí..:);) mě jsi ho vykouzlila pa
24.11.2021 11:28:27 | jenommarie