křišťálové vrány
v nedůvěřivém srdci
tříštím se tichem
z mnoha dveří bez oken
dívám se na ulici
taje to
…
to zas bude břečka plná solí
gumy ji rozjezdí
zežloutne
nebo přivane mráz
míval jsem i zimu rád
tu zimu bez lítosti
ale letos ?
všude vír
všude o tom píšou
rodinu nemít
oheň zhasit
a přemýšlet než myslet na lásku
nevím komu odkážu psa
než mě to zimno slz
u srdce chytí lasem
a odtáhne mne
do nejhlubšího lesa věčné radosti smrti
s níž se ožením už bez omluvy
a z tohoto života odejdu modrásku
bez lítosti
Letos...je to takto. šedivo, chladno. Ale možno skôr, než čakal by si, zas zahreje ťa oheň, čo v srdci ti splápolá a zrazu budeš chcieť priviazať sa lanom v prúde života, nech neunesie ťa ešte k vodopádu konca...
13.12.2021 13:12:53 | gallatea
Odejít ve smíření - tak, to bych ještě (jednou) bral. Ale bez lítosti? Ale néé! Život se culí i v drobničkách a když poskládáš si...
Báseňka pěkná i když s rukama nahoře.
10.12.2021 11:59:48 | šerý
já bych raději myslela na lásku, modrásku, zas slunce vyjde jakože po noci přijde den
10.12.2021 09:33:22 | Vivien
být v místě bez lítosti je dobré... jen s tím nedůvěřivým srdcem je třeba něco udělat...*
10.12.2021 08:41:07 | Sonador