Asimilace

Jsem jak usoplený fakan nad obrázky,
s vlastním portfóliem dětských kresbiček,
jemné věty tepu pěstí do nadsázky,
věty, jež tě hrubě tlačí do víček.

Znám slova s mocí trhat z fasád štuky,
i líné hlásky s vůní krabiček,
od zaschlých barev, jež mám z druhé ruky,
znám slova, co tě tlačí do víček.

Prosinec? Osiřel, aróma hřebíček,
a ty se rozpadáš, úplně naměkko,
když potom vyřknu, co tlačí tě do víček:
Asimilovat má do lásky daleko.