Konce Šňůr

panelový dům visel na šňůře
bílé prádlo
lodě
stojící moře se stejnými okny
a šepot ulice sílil ozvěnou

neříkej mi na ní že mě miluješ

je slyšet všude
prostě všude
a ticho tady ruší květiny za oknem

zblízka za nimi sedávala kočka
vyhlížela tě
a mňoukala na počasí

slunce nebo déšť
spustí na šňůrce klíče ...

neztrať

nos na krku

tady mě líbej a zakloním hlavu
rozvolním si blond vlasy
poznáš tu tenkost dívčích šňůr
po nichž slaňují polibky
lásko

...

ticho je slyšet za dveřmi jak pláče
to bylo na silvestra v podivném čase

i s koncertem petard
slévající se v jednu melodii
zatímco lesklé rosy
měly pár jednoduchých šňůr

konec roku
také mluvil skrze dveře
a nejen konec roku
ale i můj

tak jsem prostě pryč

protože já zmizel z ozvěny i z ulice

ne já nepůjdu okolo šňůr
vzpomínat na vrakoviště
tam kde bývalo dětské pískoviště

ne nebudu vzpomínat parkoviště
a auta na zeleno
jako náhradu za parkovou zeleň

prošli jsme se

i nad domem na louce

dnes tam svítí prádlo na šňůře
a v mrazu života chodí krabaté oděvy

pamatuji si ještě
jak před balkónem šuměla křídla
a říkala mi alergiku
červenají se rajčata

zůstala tam síť nebo už ten balkón obalilo plexisklo

za sítí už není kočka ani já

v protějším domě stěhovali nábytek jeřábem
neprošel dveřmi
dostali ho tam oknem pomocí ocelových šňůr
ta vize pokoje
že navěky má zlatá
v obýváku se zvadlým fíkusem ozvěn

ano měl jsem to tam rád
ano měl jsem to tam
ano měl jsem to
ano měl jsem
ano měl

oněměl
zrezivěl
nemazal
a mazal

dívat se úzkou řekou mezi domy k obzoru
a čekat u javoru
na slunce

poznávalo zvuky
rozptýlily je chvíle jak střapatý staniol

čáry čar pohlazené packou s drápky
nejen na zamřížovaném zrcadle
nejen na nebi

že nemohu na šňůrce najít klíče ...

za okny sedávala kočka
za dveřmi mňoukávala na počasí

… našeho srdce