pavouci temnější než noc
vedou Sybill v nejbělejší róbě
svázaná je i prosvítavá nevinnost
že chtěla šaty pavoučí
má je pevně a je pozdě
marně prosí po zdech slzy tu
král křížák již černé náramky nasazuje
a chystá si ji sobě
„ já jsem tu lovec !
vidíš sama? jak s básníkem je konec ?“
... dívenka prekřehlá umdlévá v pocitu
„že ve skále spoutaná budu nakonec ?
králi kžížáku !
usnout mě nenech
vždyť i ty chceš znát co jsem postřehla
ta hrůza je tak velká až jeskyně se třese
a zakletý j's v krápníku už dávno ztichl ve snech
pojď pavouku sem vždyť máš rád
povím ti jak strašlivé se dějí věci v lese
kde ve měsíčním aksamitu tančí pařezy
kde pralesová ježibaba zlámanou nůši nese
a šťavnatý kolohnát popelavých stvůr co ční nad tou nocí
je moucha v síti jenž dál veršuje se !“
a žal srdce křičí
a žal srdce štípe
i krápník roztrhne se …
… že sluníčko
už mi poslalo své toulky
řeklo svoje
ajeje
uletěly paprsky na vesmírné stolky
na nový ubrus
v barvě závěje
se sluníčkem
bych rád
u jednoho stolku
povídal si o jiskérkách
v toulavých pohledech
zatím jsem stále sám u dřevěných skolků
a po práci usínám
ve snech v nezbedech ...
to bílé pyžamko mě hřeje až moc
raději bych dívku sněhovou vysvlékal
mišpulování je v lednu zakázáno
a nesmím se ani blížit ke hvězdě
až bych z toho mňoukal bručel štěkal
až bych o blond mile zpěvy šeptal
a růže k nohám ji pokládal
rozprostře je
nebo poví že je řeka
a promění mě ve sníh
abych jiskříval
ach … zase jdu k jezírku ...
v iluzích mám vesmír …
a ten květ jak leknín !
zavírá mě a vězní
že já mišpuloval tam kde se nesmí
že ve vločkách jsem tál
…
to lektvar převrhl se
a ten čaj z roští
co bledá Sybill přichystala
kočičím drápem vytasil se v šumotu
…
žel děvenko? neosvobodil tě!
já král kžížák už za chvíli ze stěn
stvořím pro tebe pavoučí lože
a tam budeš s básníkem spát
dobrou noc...
.
a nasadil i tmu na její zrak
už nespatří slunce ?
už nenajde klíč ani znak ?
ovládla vesmír v jeskyni temnota
a za tisíc let zkameněly všechny sítě !
svitne snad příště to srdce slunce včas ?
a kdy a kde odvážná Sybill najde si tě ...
Nemám nejmenší tušení co to je mišpulování, ale snad to stálo za to. Když takové následky. :-) Asi bych měla přečíst i první díl balady. ;-)
27.01.2022 16:29:58 | Friday
Mišpulování? :)mišpulování jsou doteky na citlivá místa zanechávající růžové skvrny od vína z mišpulí i na skvící tkanině, jasně že to stojí za to a je to příjemné *ale já to mám zakázáno dělat se Sybill i v písmenkách...
27.01.2022 18:00:30 | J's ..
.....Doufám,že to dobře dopadne...všechno.....s Tebou...s námi...se Sybill.....a za mišpulování se nebude trestat....a Slunko vše prohřeje a špatné,choré spálí...a žal bude zažehnán a radossti dosti pro Tebe i kupu hostí.....ze skály osvobozená Láska rozletí se vůkol..všude.....Ji./úsměv/
27.01.2022 13:38:16 | jitoush
Doufat se smí, jenže pavoučí vlákna chtěla na sebe ona sama a vířit si v nich a srdce roztančit, a že se v nich uvěznila, dělala si ze mě jundu, tak jsem ji tak nechal spoutanou...
a pokračování.. to už jsem jako skončil, že je to pavoučí balada... ale tak fajn, třeba i múzy mají přání a volněji to bude pokračovat lásce... :) děkuji za vílí vhled s křídly slunečními
27.01.2022 18:03:54 | J's ..