U Veršující Zkoušky

ve svitu měsíce
kdy doma je jak venku
chci milované
básnířce
vyznat srdce
a dát s ní vína sklenku
nejednu

v noci za měsíce
ve stříbrném závoji
chci k tajnému znaménku
pro polibek co hojí

ve svitu měsíce
v noci před ní pokleknu

a smím hladit pouze květinku
nesmělýma očima

v zeleni to asi právě skončit má

ač chci říct
že odemknu

i studánku ať jarní láska začíná

žel dívka bíle popletená
raději má liter a nelinku

lampička svítí na stolku
a slibuje ji slunce klidných jiter

poblouzněna usíná
něhou ukazuje nožky
a v bosé chvíli
rozkvetlá je u vína

nechce mi dát
přečíst
rozechvělou adresu v negližé
nastražuje na mě fialový ametyst

léčivý ochranný minerál ví že
pozná
kolikrát jsem o jiné
dívce snil
a v lese hrál a vábil signál na koloušky


a tak jde na mě moc večerní skepse
že před básnířkou svou temnou duši neschovám
že pozná to
a pošle mě ven se psem

ach jak těžké srdce mám

u veršující zkoušky