.. je ...

srdce

bezhlavost svých nálad vlídně měřím
ač potupen ponížen
sám

nejsem
bez hlavy

ač podezříván
pevně v sebe věřím a neviním jiných z bezpráví

svou slabost
že v lásku stále věřím
ač přicházím do mdlob mračivé únavy
v samotě rozdýchám a nespadnu do spěchu peřin
pod nimiž obelháván i ve stesku jsem bloudil


sám

nejsem

neupadnu v lež
ač nenáviděn
zůstanu beze zloby

já zůstanu snít a žít
a nepodlehnu snění rozvášněné doby zlosti
ač pravdivost
je lstí chytána do pasti nástrah proč bych ?

sám

nejsem

lopotím se opuštěn jdu dál

já

lásky se nevzdal

tvou vzdušnou něhu snesu živote
na zemi přijmu i tvou tvrdost

žití

nezahořekuji nad strastmi mých citových ztrát
nezpyšním a přec uchovám si hrdost
a rytířským zas přijdu

to štěstí rozplakat
to štěstí rozesmát

růže
muže kvítí

je