Čekání Na Slunce

daleko od domova
jsem věřil že domov svítá
když tě slečno nesu na rukou
a v našem srdci

a když jsem potřeboval
radovat se ve svém nitru s vločkami
abych žádal i tvé oči
řekla jsi mi
:* sundej si brýle
:* a rozšířím tvé obzory o nás

…

po rozchodu
když jsem se vrátil
abych našel věci do zimy
zjistil jsem že je nepotřebuji

protože už nevidím
zestárl jsem na duši
a třesou se mi ruce

mohl bych najít brýle
ale rozkolísaná mysl neví co z toho stvořit
nesoustředí se
zapomíná
a už každou chvíli usnu s jakoukoliv
představou od sněhu

kdybychom s láskou
měli neplánované děti
teď by objevovaly borůvky
a říkaly by tati
nás to nebaví

mamka by zas zářila někde na tahu s drogérií
a šermovala by spreji
proti klíšťatům a komárům

a děti od borovic
ptaly by se proč sbírám jehličí
a k čemu to je

dívat se každou chvíli

k modrým vrcholkům hor

potom by se začaly hádat
kdo našel větší smůlu
a kdy bude veverka mňoukat

chtěly by slyšet strašidelný příběh
a s borůvkovými fleky bychom se vraceli...

mamííí mamííí
my jsme na borůvkách...

* to vidim!

a mračící modré oči
by už blýskaly

* tobě taky svěřit naše děti !

* ještě aby jednou hledaly na mechu
* z modra něco nového
* jako my...
*

...

dnes

jiná blond slečna je pryč
a borůvky mě zase nebaví

nejradši bych od všeho utekl
přestal i s tímhle pomněnkovým psaním
kterým stejně nic nezměním

nelinka už také každou chvíli utíká

jen já se v průvanu chytám zábradlí

díky smůle

a u věcí do zimy
mám sundat si brýle
…

sám už rozumím proč taťka se často díval
k modrým vrcholkům hor