Jedna rozchodová

Anotace: I to občas k životu patří...

Osud to tak zkrátka chtěl,
není nad čím bych tu ještě pěl.
Čas nejde zastavit navždy,
již to vím, přese všechny rady.
Všechno má svůj konec,
vzpomínek nekonečný kopec.
Jsem jen slaboch v těle medvěda,
láska by neměla být žádná věda.
Jeden polibek a objetí k tomu,
nevím, jak se mám vrátit k tobě domů.
Semínka nedůvěry ve mně klíčí,
alespoň to mé city v srdci líčí.
Příběh o nás dvou je pasé,
ztrácí se naděje v mém hlase.
Pomalu to vzdávám spolu s tebou,
už vím, že tě nemohu mít celou.
Přes den jak dva cizinci se míjíme,
večer v posteli se k sobě vracíme.
Chvilka naprostého zapomnění
je jen chvilkové vykoupení.
Oba víme, že to nejde zpátky vrátit,
ale za žádnou cenu tě nechci ztratit.
Jak dva přátelé kolem sebe jdeme
i přes fakt, že se milujeme.
Nějak si to nedokážu představit,
že večerním zavoláním bych tě nemohl pozdravit.
Možná bychom spolu občas byli,
již ne však políbili.
Intimita se v ingoust mění,
avšak po letech vybělený.
Kamínek s obrázkem medvídka,
dnes z něj již jen prázdná smítka.
Obrázky z lásky namalované,
krátkými básničkami doprovázené.
V krabičce k Vánocům dané,
už to není zdaleka to samé.
Pod mostem ovoce sladké,
tóny vzdychů dávno zašlé.
Tygřík s hrošicí si spolu hrají,
na novou cestu bez sebe se vydávají.
Nemá smysl vzpomínat dál,
když tohle mi již život vzal.
Šarlat v tvém týdnu bolestném,
již nemohu nijak figurovat v něm.
Byl jsem tu, když jsi to potřebovala,
v klubíčku pokojném ses povalovala.
Nimesil v skleničce rozpuštěný,
já u tvé postele rozrušený.
Chci ti pomoci v každém tvém trápení,
leč nyní už ten svět pro mě není.
Nevím, zda mohu stále o teb pečovat,
a při tom sám se sebou bojovat.
Miluji tě a na tom nic nezměním,
těžké dny u tebe sedět v mlčení.
Čekat až ti bude lépe, jsem tvůj kluk,
ten status mi nikdo nevyfuk.
Přesto těžké to nyní je,
když ten kluk z hloubi tě miluje.
V temnotě sami bloumáme,
když už sebe navzájem nemáme.
Vůně tvá se z polštáře pomalu ztrácí,
dlouhé večery se zase vrací.
Karanténu jsme si spolu užili,
ale v reálném světě jsme pak nežili.
Ty se svými přáteli radostná,
v mé hlavě myšlenka milostná.
V duchu ty a já v jedné sprše,
místo toho tady skládám verše.
Prázdná postel bez tebe,
přání svá volám do nebe.
Nikdo jich však nevyslyší,
pohled na svět se nám liší.
Ty ve svých myšlenkách zadumaná,
tvá duše mnou prozkoumaná.
Každý koutek tvého těla mi je znám,
co máš nyní v hlavě už nepoznám.
Svobody jsme si spolu užívali,
na sebe jsme se jen usmívali.
Pohledy prázdné a chůze mlčenlivé,
vedle sebe jsme jak dvě mrtvoly živé.
Ztrácíme se sobě navzájem,
jsme si blízcí už jen okrajem.
Životy naše se rozdělili,
o svou lásku jsme se podělili.
Je čas jít dál a osud nechat plynout,
bolesti se takhle vyhnout.
Růžové brýle jsme sundali
a vášeň za sebou nechali.
Teď už každý sám za sebe,
nemohu se pořád spoléhat na tebe.
Pokud to tak bude lepší,
dám ti svobodu větší, největší.
Nechám tě jít kam jen chceš,
i přes to, že vím, že mě miluješ.
Už ti nepřináším žádné štěstí,
stojíme právě zde na rozscestí.
Chci tě zachránit jedním sbohem,
sedím tu ve svém stavu ubohém.
Ani jeden nemáme sílu,
přes to mám pocit, že musím odejít.
Nechci to, nechci bez tebe noci trávit,
chci jen naše poslední chvíle zastavit.
Noc probdělá pln lásky naplněna,
přesto nás čeká velká změna.
Dělám to vše pro tvůj klid a radost,
dávám všem na obdiv tvou mladost.
Nechci, abys byla mnou svázána,
je to jen prostá obrana.
Konec otevřený mezi námi,
přesto tuším, že bude se slzami.
Miluji tě a ty mě, v to stále věřím,
tajemství své ti vždy svěřím.
Kamarádkou mou dobrou zůstaneš,
i když polibek na tvář pouze dostaneš.

Sám nevím, jak to bude vypadat,
miluji tě,
a proto věřím,
že těch pár dílků do sebe bude nakonec zapadat.