Noc Se Zelenými Jablky

v žáru noci nesuň na mě mrak

ani deku bouřku
ani polštářek

je hic že letět do oblak
a prosit lásky
jen marnost hvězdářek

podívej v zahradě bývá sníh
a letící hvězda
je vločka ohnivák

proč on je se stromy
a ve chvíli letí zelená družice...

tak ...

letní jablka nacházejí snění

a básník

je koupe v bazénu pod jabloní ?

zatímco slečnu za oknem
roztančí sladký menuet

zelené jsou její oči v melodii
a neví sama co dál a v záclonách se skryjí

až stín
rozsvěcí svíčku

i ji tyrkysničku

když hledá amulet

ať ochrání ji
před mužem hřívy či okřídlený kůň sivý ?


místo aby přišla v plavkách na skleničku
a měla rosy věnované rozkolísaně šťastným snům

tak blízko

právě teď

možná ví
zelená jablka jsou trpká
a jejich vůně svěžesti jen čaruje
sílí když básník jenom leží nízko
a v trávě modré zvonečky a stébla miluje

a tak bohužel se nesetkají

propláčou v samotách svůj cit nepoznaní milí

na stolku sněhobílá čtvrtka
a dívka místo spánku
bude zas a zas toužit ji oživit

zralé ovoce rtěnkou červenou na své rty daruje

a svůj obraz vystaví jak transparent do ticha

jestli si všimne
i básník
pro něhož tajně žije

pro lásku hladina s jablky
a pro koho slečna svůj vnitřní oheň dmýchá ?

nevím a jabloň v noci bubnuje