Amazonie

Amazonky přišly pro tebe
v nočním bdění
ač zakázáno jim číst i tvé doteky

Amazonky otevřely dveře
i ručičky rozjařených snění
že v létě blíž novoluní v Panně
se mluví o jezeře

nevím
poznám-li lásku z nich
z hlubokých modravých baletů
bojovnic očí nebeských

jen jednu smím žádat o smích ?

ať není hřích

a když bude ve hvězdách smět říct
jakou má planetu

jsem na letních polštářích

Amazonky mě vzaly včas
když bloudil jsem ve tmě v pralesích
ulovily mě na svůj vlas

a Ty
jsi stále v dáli v zázracích něhy
a jsem ti fuk

že jednou slavili jsme jitro u křídel
pod sukněmi mezi břehy
kolikrát zjemněl
oněměl
místo aby našel hvězdy v zorničkách
dnes je bez nich tma
a noc je ach a zas
šeří se

Amazonie

i po špičkách okolo tvých básní
abych nezměnil tvé touhy
ve stíny ze vteřin

na rtech vídám rubín
a ležím spoután tmou a básničkou

dvě amazonky a třetí snad svítí pod peřinou

nevím koho tam hledáš

protože já jsem teď v modráscích
jsem černobílá zebra

ač kdysi měl jsem blízko
i noci bílých saténů a dny vesmírných tylů

sedím tady v pruhovaných šortkách
a bosou nohou mám se k světu
a srdce je jak to zoo a moře odliv po přílivu
však jen když spím
jsem svlečen z pláže ve měsíčním sivu

Amazonie...

amazonko noci
ty svobodná
ty snová nesmírných přání
chytáš mě tak blízko květu
a letíme divoce galaxií
až procitneme v pocitech
bojím se o nás v usínání
k ránu je mi zima
z prostěradel v pomuchlání

... a ona miluje

*

i peřiny utekly mi z postele
snad mě zchladí jitřní jetele a dám se do brouzdání