Co Mi Tě Vzalo Nebe

* je možné
* že už nikdo nepřijde
* a lyrovník neslyší je t'aime ?

...

u stromu na kterém kvetly tulipány ?

prosím tě....
neboj se
jsi v tajemství
se sluncem

tohle nebude měsíční láska
v paprscích
slibuji
jejich pomoc
přece ožívá lehce
v náruči je všechno ve tvé vůni z francie

...

tenkrát stačilo věřit srdci
že i v něm rozeznívá sféra citů
pozve tě včas do atlantiku tyrkysových očí

...

na začátku
klíčilo jen zelené volání tůní

sladce chodili jsme spolu
a dívali se do jezer usměvavých

v lesích
po kopcích

a do údolí jsem se snášel do mlhy

v létě jsme leželi v trávě

měla jsi svoje kouzlo zimy
navlněné konečky blond kadeří
podmanivé
s nadějí
že se uvidíme dál

v parku kde listy stromu připomínají lyry
šeptala jsi
má ve vlasech tulipány
cítíš...

jako bych byl bludný holanďan s dívkou z paříže
hledal jsem to souhvězdí na nebi

…

i dnes chci jít do noci ale je mi zima z vědomí
i ve svědomí
i kdyby lyra začala vesmírnou melodii

bude tam ticho

ne

ticho mi bude znít
i ta zima začne mon chéri
mon chéri
víš
to na počátku
přetrvalo přes všechna úskalí

zůstalo
i potom kdy jsme se rozešli

a když vzpomínáš
nemizíš
a dáváš slzám překonat ty zatracené roky
co mi tě vzalo nebe


a já chci zapomenout jednou a pro vždy sebe

na večírku
s lampiony oranžových nálad

ne nebyl jsem holanďan
ale jen tím přívlastkem

u stromu v zámeckém parku
kde jsme si slíbili cesty o snech

lyra ze stromu se zbarvila ve slunci

a dál to melodické listí přikryl sníh
že nebe mělo sivá křídla smutku

a ty
se vzpomínkou
vynoříš
zrovna teď
když smutek nehledám

připomíná mi to vždycky okna v mrazu
nebe kam jsme skočili na bruslích na měsíc

kdy už mi prosím tě odpustíš
jaký jsem ledový u jiskřivých vloček
nevím a...

* liliovníku

* kde máš zelené lyry