Na obzoru

Proplétáme se city
všudypřítomně z konečků cesty
dovolíš mi lásku vdát
pod slunečníkem paprsku
odrážíš se ode mě
kdo ví kam

na obzoru šumí srdce
prosmýká po těle dráhy
to hvězda sličná je z krásy

nacházím procházíš podzimními květy
vánků bláznivých
stoupajíc vůněmi v tvář

foukám rád a nepřestávám
navlékám ti sebe jako talisman
abych s tebou klimbal
jak to znáš
po nočních kláves z nebe
tvůj sen se mi spřáh
vůbec kde jsi
tvá víčka přítmá se zjasnila
a vlila se k okénku divém

miluji ten den za rosy.