whisky taur 4

tak mizím z města
jehož jméno mi neřekne nic jiného
než kostel
a jak jsme stáli dole
na deštěm lesknoucí se dlažbě
už dost kamenného náměstí bez nás

s bolestí v zádech se chtěli
vznést k nebi
kde místo kříže
jsme naší víře z cukrárny
dali slunečník

a tam ve výškách
hleděli si do zmrzlin
aby i tam začalo pršet štěstí

ale jen jsme zastínili svá slunce

vysoko

ve stínu

v oblacích šedých

jak pěna a whisky