Naše prsty
Naše prsty
jako snové plátno,
co spojily se naše prsty.
Už je to kus světa,
co sbírala jsem se z třísky.
A každé sousto do sebe rvala jsem
a mluvila v slov roztažení.
A Ty, kde beru báseň.
Já smála jsem se triumfem.
Tvé srdce rostlo s veršem
i očima.
Zapomněla jsem Ti říct,
že jsi prima.
Mír i klid našla naše brána.
Já chvíli byla volná a nebyla spoutaná.
Perla srdce dojatá.
Psala se sloka načatá.
A knihy první list.
Co bylo dál?
Můj svižný smích.
Cit lásky, co létala na měsíc.
Pst. Nakloň se blíž.
Máš přeci skrýš
a neublížíš.
Dvě dlaně, dvě těla.
Pusa, co ze rtů proletěla.
Ach, chvíle milá.
Neopakovatelná.
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskTo je hodně podobné tomu, jak to mám já. Také chodím do vnitřních světů. Některé jsou jen dočasné, do jiných se vracím. A jeden už je tak starý a velký, že jsem pro něj vytvořila jeho vlastní vnitřní svět a to je ten, o němž píšu ten svůj román. Jen já nepíšu o vizích do budoucna, to mě nikdy nenapadlo se na to dívat takto, to je pro mě hodně zajímavý koncept.
01.11.2022 17:31:40 | annanymsová
Děkuji za přijetí mého vnitřního já. Hladím na dálku.
01.11.2022 17:36:25 | mkinka
Doufám, že ta krásná láska trvá.
01.11.2022 12:09:07 | annanymsová
Víš, já se snažím psát vize, co mám v sobě.Takový svět ve světě, který mám uvnitř.
Někdy si člověk něco napíše a třeba se mu to splní a nebo to zůstane jen snem.
Ale to je smysl básní, že drží nad smutným a vyčerpaným dnem.
01.11.2022 12:12:34 | mkinka
Tato básnička je chvíle milá, nádherná. Standa
26.10.2022 21:09:28 | Stanislav32
Moc děkuji.
27.10.2022 04:51:36 | mkinka