Stáří

Léty žití prach se zanáší,
v závitech mysli a vzpomínkách.
Duše je stářím trochu na kaši,
ohnutá v času podmínkám.

Jen srdce zeleným zůstává,
přes ztrouchnivělou kůru člověčí.
Když živí jej krásná představa,
o lásce krásné bez křečí.

A za ten jara kousek v sobě,
ti lásečko děkuji každý den.
V jedno naše srdce spojena obě,
jsou jako sladký noční sen.