Cizí postel

Spalo se tak krásně v té cizí posteli,
trochu nás bolí, to co jsme věděli,
trochu nám trhá koutky pusy,
byla to celá lež a ne jen její kusy.

Krásně hřálo to probuzení,
v posteli, která naše není,
a poslední společné objímání,
před trestem nás nezachrání.

Stejně nám byl trest lhostejný,
už tak jsme byli oba nevěrní,
a sdílení té cizí lože,
vlastně nám jen brousí nože.

Ty ostré nože dnešního rána,
kdy jsi ode mě odpoutána,
kdy jdeme žít zase své životy,
plné cizí postele, plné nicoty.