uspal jsem se

lásko ve hvězdném vánku
teď už patřím na skalku

kde raší sněženky spánků

uspal jsem se

ztratil se v modrásčím čase
kde jiný básní o kráse

uspal jsem se

bez obilí
obydlí bez žita

uspal jsem se

a ty
že i zrnka citů
temnota svítá

a bláto mých slov vyčítáš
až na obzoru studená fronta

uspal jsem se
vždyť v blátě se málo co rodí
a já tím bahništěm chodit
nechám ti jen pár svých lodí

uspal jsem se

a tím mě už neprobudíš
ty jenom dále studíš

a tak nech mě spát


vždyť na sněženky je příliš brzy
a kdo má ty dívky rád
zbloudí očima k zemi

jaro a láska

má není

ani ta slza a loučení

že vzal mě pryč slovopád
omývat duši jak listopad
když vidí vodopád
vidí tam sněženčí dívku

...

rozpustila si dlouhé vlasy
ale jen pro první chvilku
že dál se k ní nehlásí
uspal jsem se