čarodějko z červánků

všechno se to rozpadá
jak tvá slova kouzel
jež mi nepřísluší

přecházíš mlčením mé srdce
a krutým ohněm ticha
spaluješ mé slzy

ale již není voda čistá
už jen olejové skvrny mračného chmůření
na hladině barví kusy mého strachu
že budu navždy opuštěn

čarodějkou z červánků

a co má být ?

vždyť se podívejme jak všichni nejlépe umí slunit
a já jsem jenom nanicovatý a netečný
a to jediné je prostě tmoucí že nejsem skutečný

tenkrát s tebou šel také někdo jiný
ty ani nevíš jak já vypadám
a to jak navenek tak i uvnitř

já totiž také čaruji

poslal jsem ti místo sebe dvojníka a tak se nikdy nedovíš
s vyznáním lásky
koho jsi poznala
koho jsi líbala
kumu jsi dala to tvé nadějné přání

neboj
opustila jsi jen stín
a vodu nezapálíš ani kdybys rozehnala mraky

ty navždy plují se mnou