Oděna listopadově
ve vrzající rzi
stoletého kabátku
co vůbec nehřeje
Oděna listopadově
stojím na nádraží
koleje jsou zkřehlé
jako moje prsty
Oděna listopadově
vyhlížím vlak z Prahy
až zaskřípají brzdy
a vynoří se dav
Oděna listopadově
čekám tu na Tebe
vždy ve stejnou dobu
už nevím kolik let
a mezitím můj kabátek sežrali moli
(16.2.2023)
Ta poslední věta je zbytečná, ale citlivé a civilní, to rád.
01.01.2024 13:48:14 | Matahaja
list opad...
27.04.2023 11:28:57 | enigman
Tak tohle je dost dobrý... Paráda!
A moli jsou skvělý vyvrcholení...
17.02.2023 17:03:50 | Koala
ST*
Věrnost nad tucet molů
U sta hromů
Čekáš
Květ
Růžový
V životě
Co déšť Ti dnes vrací ...
(Bez hostiny.)
17.02.2023 09:55:26 | Fialový metal
Frráček to s tim Hačikó trefil:)
a jinak teda ta báseň je skvělá!*
16.02.2023 17:42:18 | Sonador
Tys ovšem jako ten slavnej japonskej psík, co čekal na nádraží na pána-ten to však vydržel až do smrti-tedy asi 10 let /má ovšem krásnou bustu-zas ale nedokázal o sobě napsat poutavou báseň!/** ST*
16.02.2023 11:36:31 | Frr
Ano, psík věrný a já blbá :-D Děkuji!
16.02.2023 12:27:35 | NigarKalfa