Symbióza

Usínáš mi na rameni, raněná
sílou větru všedních dní.
Teď v bezpečí jsi schoulená,
jedině já k tobě smím.

Přinesu stín do žáru,
slunce co ti úsměv pálí.
Únavu rozpustím v poháru,
polibků jež to zlé nám vzdálí.

Pak přikryju tě pohlazením,
to už v krajině snů se touláš.
Obraz tvůj mi skýtá potěšení,
tím mé strachy ty zase bouráš.