Když zavřela víčka

Když západ slunce jí ozářil víčka,
zažehla plamen, tak jako svíčka.
Když sny jí pod víčky kreslily příběhy,
dostal jsem nejhezčí upřímné pohledy.

V objetí ležela, právě když snila,
opravdu, upřímně, nádherná byla,
a než se vzbudila, slova mi vzala,
jen proto že ležela a právě spala.

Když se pak vzbouzela, směl jsem jí líbat,
směl jsem jí objímat, do očí se dívat.
Směl jsem být sní a svět se ztratil,
na chvíli zmizel, až pak se vrátil.