Hlubina

 

 

Má duše pluje po obloze

jako skořápka po hladině.

Vypuštěna ve slávě fanfár,

ale týl zlomený se teď zdá.

 

Sluneční vítr již netáhne plachty mé.

Děravé sic nejsou jako stará duše.

Mořský proud dávno ustal v hrobě tichém

a já skláním se nad oceánem touhy.

 

V odrazu hladiny vidím jen tebe.

Jsi mou minulostí a vetkaný zlatem.

Tvář tak povědomá, leč navždy ztracená

v mojí hlubině, duše milovaná.

 

Vím, že někde na mě čekáš.

Jednou se opět shledáme.

Něco málo ze sebe dáš

a podstatu propleteme.