O kráse

Když vodopádem temných vlasů

probleskne jedna stříbra nitka,

každý, kdo umí a chce vnímat krásu,

dávno už ví, že je to jak kytka,

co přitáhne pohled k zeleni louky,

kde vykvetla pojednou mezi trávy stonky,

aby jen podtrhla půvab toho celku,

lákala tuláka i pilnou včelku,

první aby zahodil kompasu střelku,

druhá tam usedla, sladký pyl pojedla,

tou krásou nevšední opile posedlá.

Večer pak v úle o tom všem povídá,

když znavené včelstvo pozvolna usíná