Vezmi mě za ruku
Ať cítím intimitu tvé dlaně
Ať špatné věci neřeším
A nemyslím... nechci myslet.na ně
Vezmi mě do světa
Kde pánem jsi sám
A nauč mne umění
Jak vnímat se mám
Vezmi mě na pouť
Svým zvláštním životem
Ať pochopím
Kdo já teď vlastně jsem
Hluboká báseň, Anfádis. Člověk asi opravdu potřebuje druhého, aby porozuměl, sobě, světu, druhým. Člověk potřebuje druhé. Jsou nám učiteli. Někteří zcela výjimečnými. Díky za ně…
24.08.2023 10:52:12 | kozorožka
Ano! Děkuju ti moc za empatii...přesně jsi to pochopila a pojmenovala
;)*
24.08.2023 15:28:20 | Anfádis
Pěkné řádky. Ohromilo.
23.08.2023 13:10:39 | mkinka
Je lepší se moc nevnímat, ale jak to udělat , když to zatracený ego je mi furt v patách. :-)
23.08.2023 13:07:04 | Jiří I.Zahradník
Máš recht
:)*
23.08.2023 13:37:35 | Anfádis
To nechceš, milá Anfádis:D
Moc pěkná básnička!
23.08.2023 10:54:16 | Žluťák
Díky, Žluťásku ;)*
23.08.2023 11:01:08 | Anfádis
beru tě s sebou, zlatíčko:-) Zkusíme se spolu chvíli smát :-) a jen tak bejt...:-)
23.08.2023 09:40:57 | cappuccinogirl
Kapučínko, jsi moc milá, děkuju Ti! ;)*
23.08.2023 09:52:42 | Anfádis