V Soutěsce Traumat

Anotace: … než se slzy vznesou ke svobodě

V Soutěsce Traumat



}7{ chtít utéct z mraků


deště ještě chvíli studí
nesou můj svět do osudí
dál už nic mě neprobudí
tak jak chodí

bosé dívky po lese

na mechu
krůpěje třpytí
doufající srdce
chyť i ...

ale já jsem ve tmě doma
ve tmě mlčí slovo o nás
a tak mě nech

mám tep na cizí adrese


kde jsem v soli kde láska přála
rozhozena síť od nálad
tak jak

slzy

chodí

bosé dívky po lese


-----------------------------------------

}6{ světlásci


říkávali jsme si básničky
nic víc

světlásci modra ticha
nechtějící být sami

říkávali jsme je
tak lehce
bez hranic

jak broučci znalí nebe
pro stín
pod kopřivami

říkávali jsme si básničky mládí
i později v jiném lese

jenže dnes
i tobě louky vadí

a tak nám tmavne dobro
a vesmír na adrese


říkávali jsme si básničky
nic víc
ty už neuslyšíš

sami

a já dítě volající znáš to
letokruhy
nás vzdalují
od něžných oběžnic
máme své roky
jsme alergici srdci
a dlouho
netrvá to


říkávali jsme si básničky
jako bychom chtěli
milovat se věčně

noc
i kostel dne
má modré slzičky
a já jsem nevěřící
veršující než ne


-----------------------------------

}5{ když už kvetou růže

jsi tiché lože od heřmánku
toulající sny
nádechy
zlato-bílých vánků
zeleně hebké byliny

a ve svěžích ...
se vzdaluje noc k létu
po dešťové slávě

k moři

jsme chvíli a duha je tu

jenže kam jít

slunce
s představami
kdo poválen v trávě

kde jsou mé sny
už jenom chudobkami

nevoní ti

pošlapané

ano právě ...

bouřkovým tancem

nás

že vodou jsme my sami


proč já pošetilec
chtěl proměnit to v srdce

a léčit je
zas pouze bylinkami když

-
-


---------------------------------------

}4{ brnění

...a že život s mečem není dále labuž
pomyslela milá s láskou na nůž
zaměstnala v tahu své srdeční návyky
i já často spávám u zdi u dýky

raději bys točil desky u dívky ?

a.. jej ! jezírko se otáčí ...
chladivá Luna

mede

v noci to je jinačí

než někoho svede

nejprve letí pohledy
nemá ani tón
černé obočí se křiví
měsíc
nebudou společné snídaně večeře
i obědy!

že já mám v noci poledne
stále se jen diví

ale proč ???

potom co se v růžích rozpadly
i nůžky
ne hladovou básní
arytmickou muzikou

kdo by také stříhal planou zdřevnatělou květenu

mám brousit už jen
pod korunou napadené rzí
sladké letní hrušky
a jak mizím do zahrad po ostří stébel
slunce !
ani si nevšimnu

to se kdysi dívalo i za jirkou

ať zlatá další víla ne
pomýšlí na růž

a ty mě už ve dne v noci neruš

u křišťálu tančí sólo paní
není tady ona v šatech leknínu ?

není tady ani jeden rytíř ani muž


–---------------------------------------

}3{ v noci s úsměvy

dívat se chvíli do očí
vidíš s tebou sny neskončí
ale dívat se nám s nimi do srdce
tak jsme s láskou ve dvou u konce

dívat se mi s drinky sklenice
budeš moje první denice

a denici vždy patří srpek měsíce

dívá se mi v noci s úsměvy
a já nevím co ta černovláska ví
touláme se k jitru
ospalí křišťály

ve vesmíru už je po hádce
my však nejsme spolu ani v pohádce

až tě příště potkám
bose u trávy
sny budou svítit rose
na detoxy lovce


---------------------------------------

}2{ terra

zastav mě

čekat
na konci stesku
cestu odvahy
zastav mě třeba jen tak na ulici
zastav mě dřív
než se začneš ohlížet
jsou-li beránčí andělé v záhadách
zastav mě dokud jsme
modráskovi snílci
dokud zvou iluze o stavu
bez tíže


zastav mě pro své srdce

známe
najády v zahradách
hříchy v pavoučím negližé
ozvěny do ztracena

v bílých šatech s červenými puntíky
jsi někoho měla
když zašustila sena

potom stepuješ sny jitřní zastavárně
fuč ve svitu Luny
citovými ostrovy

černé Luny bez příze
nikdo se to nedoví

ach měsíce bez vize
bacha je zde žena křísící tmy
na cizí mořské okamžiky

a je to hotový

slipy budou dole a kámen bez kříže


zastav mě po svém probuzení
kdy svítí chladné rosy
na bosém roztoužení


zastav mě ještě v nenapsaných

zastav mě


prosebnice v osvěžení skrápí listy od knížek

chce číst

ale její spřízněná duše jen špičatí ametyst

zastav mě

slunce

slunce než klesnou na zeleni
tvoje pátrající ruce
že štěstí v trávě z pěny nebo hřmění

zastav mě

záchranné vrtulníčky
ty čtyřlístky
za něž slýcháš dívky s tričky
mokrými
když klesají z mraků obrácené plamínky
jak zprůsvitnět nočními
záletníky
jak dostat rytmy
nahými
zastav mě

v té boudě zimních extází
třešňovými rty
zastav zastav mě

včas než prchne touha v pocit
než získáš rozpršení
ledové vzpomínky
tuláka s obrazy

že stále něco

chybí

slza mi kouká na záda
a teď

čekat

zemi



----------------------------------------------

v soutěsce traumat


vehnal mě cizí lovec
čas který nakonec pozná každého
přesto se mi podařilo uniknout
po ledovém srázu
mezi uschlými stromy
vyslal pár výstřelů pro jistotu
za mnou do tmy
pro oběti které dohnal
jsem později plakal
a dostal sebe na mechovou cestu
lovec mě dál nepronásledoval

nahoře čekal šachista
uvědomil jsem si po několika tazích

žádná oběť figur
vyhnání krále do pole
měl jsem bílého
a tak jsem se vzdal

na položeného krále šachista řekl
dál hrát nebudeme

smutné jsou okamžiky
kdy cítíme že jsme promarnili
svou příležitost pomoci
kdy vysíláš kouřové signály

díval jsem se oknem nemocničního pokoje
do ulic oranžových večerem
do mlhavých rán před sklonkem léta
pěkný výhled
a tolik daleko domů

a pak se ta mlha zvedla

na vozík nastupuji hned z nemocničního lůžka

koutky úst se už nepohybují vzhůru
a rty podobají se otvoru doutníku

a dál na zamřížované terase
se natahují ruce touze s otevřenou dlaní
s napnutými prsty
ke slunci

tak jsme zatarasili svá srdce