Po schodech tvého snění
Našlapuji bez otisků chodidel
Abych nepřetrhla nit té vzpomínky
Kdy mohla jsem se dívat
Na tebe v klidných peřinách
A oslavovat naší lásky dožínky
V tichu vlastního chvění
Pohladím tu známou tvář
Jen sametem dechu
Abych se mohla
Potají....
Schoulit v náručí tvého mechu
Dýchla na mě něha a její křehkost byla moc příjemná...
Děkuji, krásná báseň:)
06.09.2023 09:54:49 | RadekČ
Ve společné něžnosti je skryta velká síla, přesto tak křehká..cením si stejného vnímání:)*
06.09.2023 10:07:51 | Kaňka
Nádherně napsaný. Něžně citlivý. I když našlapuješ bez otisků, ve mně jsi otisk zanechala. Děkuju, že mohla jsem číst.
06.09.2023 08:48:01 | cappuccinogirl
...ty nezklameš; moc hezké, děkuji. JT
06.09.2023 08:39:35 | mravenec
To je velká odpovědnost a nevím, jestli si ji zasloužím...i tak moc děkuji :)
06.09.2023 09:03:43 | Kaňka
... na otázku zda zasloužíš, nebo ne, ti odpoví tvoje srdce; naslouchej mu. JT
06.09.2023 21:15:30 | mravenec