Ráno
Po noci beze spánku
plné myšlenek a bdění,
kdy každou její stránku
jsem stokrát otočil
já do prvních červánků
se oddával jen snění
a zvláštní tichý neklid na mě útočil.
Však když jsem ráno vstával
a viděl slunce stoupat
já mohl jsem se koupat
v paprscích jeho dobra
jak ve vzpomínkách na ni,
její spanilý obraz
té dívky tolik vzdálené,
nad kterou v světě není
Tvé ráno je opravdové a prožité. Zní velice upřímným a srdečným dojmem.
Závěr je přací i magický...obraz dívky vzdálené, nad kterou ve světě není.
Potěšení pro mé ucho.
10.09.2023 21:43:49 | mkinka
Líbí se mi neobyčejná jednoduchost, která hodně vypráví:)
08.09.2023 07:59:53 | Kaňka
...a mně se líbí všechno, cos tady prezentovala. Díky, JT
08.09.2023 19:31:00 | mravenec
V básni je ,,neobyčejně´´ toužící srdíčko:-), hezké.
08.09.2023 07:14:04 | CULIKATÁ
...velmi trefná poznámka; o tom srdci. Děkuji, JT
08.09.2023 19:31:57 | mravenec
Tohle není obyčejné ani trochu... ty podle mýho i když s obyčejností začneš tak v neobyčejnosti končíš. Tobě rozkvete v rukách i uschlá kytka, příteli :-)
07.09.2023 22:48:02 | cappuccinogirl
...děkuji, milá Capu. Tvá slova jsou velmi laskavá. JT
08.09.2023 19:15:07 | mravenec