Podzimní
Naslouchám lesu, píská si svou,
písničku studeně větrnou.
Je mi tu zima, proč nevlídné klima
ani na okamžik nepřipomíná
tu dívku k zbláznění vzdálenou.
Naslouchám lesu, nepřestal s tím,
zima je blíž a blíž, dnes už to vím.
Pak najednou přede mnou mihne se stín.
Ladný, s andělským nádechem
a dá se říct, je jeho úspěchem,
že vyvolá mi úsměv na tváři,
přes mraky sluníčko zazáří,
když na ni si vzpomenu s povzdechem.
Na tu, co v dálce za lesy,
v zámku pod temnými nebesy,
nemá ani tušení, jaké jen vzrušení
přinese vzpomínka a srdce bušení,
když na křídlech andělských přeletí za lesy
Tady je asi někdo platonicky zamilovaný... v té básničce:-). si myslí Culík s culíky:-)
11.09.2023 15:35:05 | CULIKATÁ
...moc děkuji za komentář i upřesnění :-) JT
11.09.2023 23:29:11 | mravenec
Z nějakého důvodu, který neumím identifikovat, mi ty řádky přijdou jako vlastní deja vu. Až mi přeběhl nepříjemný mráz po zádech :(
11.09.2023 13:57:52 | Kaňka