Mluv

Chtěla bych slyšet povíckráte,
že máš rád mé vlasy rozevláté,
i má slova, ačkoli boří věty,
roztěkaná jak stín mojí siluety.

Já víckrát bych chtěla slyšet,
že jsem tvý slunce, když začne pršet,
že ať jsem zticha nebo hlasitá,
nutí tě něco za mnou pospíchat.

Cos řekl, na to pořád myslím,
tvá slova jsou jak struny k houslím,
mám ráda melodii, kterou hraješ,
když jak ta vločka v dlani celý taješ.