Honí Tě Packman ?!

když zapomenu na nohy
běžím s prstýnkem po lese

když zapomenu na nohy
nejsem stroj
co k tobě mě nese

když zapomenu co bolí
mám chvíli s křídly

sokolí

ač jen ve snech smím do polí

a slunce je už nesnese


stojím

u nedůvěry

je rozpaženě i s kovy
a pak mě bolest skolí


někdo padá do moří
někdo kotví

u postelí

když zapomněl na nohy

jiná

drink i olivy

přichystaná má oblíbená pečeně

chceš také zelené fazolky nebo zelí

ne

ale dáš si koeficient komprimace

důvěrné

a podíváš se jak se rozpadají mosty
kostičky se krásně přeskládají

tak snad

můžeme se najíst

.

drahá
já to rozbalím

podáš mi prosím sůl ... bílou ?


… ne

snad měli jsme tancovat
a ne jak agenti z kamene
mít na datové zbraně delší stůl

ta hranice modra je moc vysoko

řekla jsi že hrad je uprostřed

přesně slánka

a lásko

nedívej se na mě tak
jak mé nohy
přejel drak
nedívej se na mě tak
jako by už nejel

dík

a v krabičce stlač slzy pro oko
jiná lanka
chce kód jedniček a nul

a zahoříš když stromy podají ti ruce ?

mají je uschlé
mají je jak já bez života

.

ani dnes agentka jasová
pečeně u programování nejí
prstíky má jak sněhurka
a k fazolkám ráda červené víno
sama

o tom že potají komprimuje básničky
himalájskou solí
raději pomlčím

zbývá vyměnit prstýnky
za kříž

nesu to sám

paní agentka jasová mě má
už jen ve hledáčku

stisknout
a její bílé soli
cinknou

zámek dveří ale nezadrnčí

posledně jsem řekl ahoj
to jsem já
dřív než klap

klidně jak jindy

v našich utajených životech
pět nebo šest nebo sedm

let

zmizel smysl pro společné akce
a tak jsme sóly


dívat se zpovzdálí
u mě doma za oknem se červenají papriky
a paní má na balkoně keříky rajčat

a to je příliš pozdě pro chvíli
kdy jsme se v barvách srdcí shodli
a slečna sól zdála se mi růžová

to se kráčelo vzhůru
a teď jak bych ti tam plul
s nákladem tíhy sól objímán modrem žul

jak?

máš na to deset vteřin
jinak tě sní můj nový

odpověděla jasová
a nenechala mi ve sklence ani olivu

pozdě jsem rozšifroval její bázeň