Nech mě líbat tvé rty,
nech mě křičet do tmy.
Že láskou k tobě jsem posedlý,
a že chci být tvůj poslední.
Krok...do neznáma,
otázky mezi náma...
Nech odplavat pryč,
a pochybnosti v sobě prostě znič.
Nech mě líbat tvé tělo,
nech mě nést tvé břímě.
Věř tomu, že se to tak státi mělo,
a nech mě zapálit oheň v zimě.
Ten oheň co naše srdce spaluje,
ten kvůli němuž se mi samota vzdaluje.
Naše láska září tak nesměle,
můžu tě líbat? A nebo ne.
Jen nech mě...
No ne fakticky? To jsem ani nezaznamenala:)Tak a teď to znělo dvojsmyslně a já mrcha to nevysvětlím:)))
27.04.2007 14:21:00 whiolet
Pěkná, láska je vždycky pěkná, ale taky je to velká mrcha. Jinak, už máme stejný počet básní, to je super :-)
27.04.2007 13:58:00 Rhiana E. Nebresk
...nojo jaro ...:) ...
...už ten začátek je trochu vynucený ...nečte se tak pěkně jako předešlá ...
11.04.2007 00:47:00 WhiteSkull